Úvaha o tvůrcích a vědomém životě
Jsme tím, čím se rozhodneme být.
Velmi často během života přemýšlím nad otázkou: Proč se mi tohle děje?
A pokud jsem si to vytvořila sama, tak z jakého důvodu? Říkám si – jsem jediná, kdo si takové otázky klade, nebo to má někdo podobně?
Ať už je to jakkoli, zamýšlím se nad těmito otázkami a sbírám poznatky o vědomém životě. Kdo ho tvoří? Jaké existují reality či pole možností?
Miluju film Doctor Strange od Marvelu. Je v něm mnoho, co se dotýká právě tohoto tématu. Vlastně miluju všechny filmy od Marvelu – každý v sobě skrývá spoustu moudrosti… ale to je teď vedlejší.
Kdo je to tvůrce?
Tvůrci jsme všichni.
Každý z nás má mysl, která vytváří myšlenky. Ty se promítají do slov a slova se stávají našimi činy. Tak jednoduché to je.
To je buddhovské vědění – jsem to, co myslím, říkám a tvořím.
Z tohoto pohledu jsme všichni tvůrci, protože všichni myslíme.
Kontrola myšlenek – cesta k vědomému životu
Rozdíl přichází ve chvíli, kdy své myšlenky dokážeme kontrolovat.
Celá jóga je vlastně o ovládnutí mysli – když totiž získáme kontrolu nad svou myslí, může se náš život proměnit k nepoznání.
Zní to jednoduše, ale není to tak. Naší mysli vládnou programové myšlenky nahrané zkušenostmi. A do toho všeho se přidávají emoce – a to je začarovaný kruh.
Programová mysl – černá, nebo bílá?
„Cítím se tak smutná, ach jo, všechno stojí za prd, nic mi nevychází…“
Celé tohle je program. Pocit smutku spustí lavinu myšlenek, které ho ještě víc posílí. A pak už se celý den nese v podobném duchu – zmeškáte spoj, potkáte naštvaného člověka, pohádáte se doma a jdete spát otrávení.
Představte si druhou verzi:
„Dneska se mi daří, cítím se skvěle, dnes bude super den.“
Ano, i tady se může stát, že uvíznete v koloně a přijdete pozdě. Otázka zní – změní to váš vnitřní klid?
Můžete k tomu přistoupit s přijetím: Nemohu to ovlivnit, přijdu pozdě, protože to tak má být. A přesto zůstat v pohodě.
Tvoření reality z ega – „já chci, přeju si“
Moje dřívější já by si ještě manifestovalo, že i přesto dorazí včas. Často jsem zasahovala do reality, moc chtěla a lpěla. Možná, že jsem pak opravdu přišla včas – ale schůzka byla nakonec zbytečná. Možná jsem získala vysněný dům či práci, ale zjistila jsem, že to vlastně nechci.
Ego nebo duše?
Někdy se zkrátka dějí věci, do kterých nemáme zasahovat.
Dějí se z dobrého důvodu – i když se projeví jako bolest nebo utrpení.
Když vám nevyjde práce, po které jste toužili, nebo se nesplní velké přání, je to těžké. Ale po všech zklamáních jsem pochopila, že některé věci prostě nejsou pro mě. Že mám být někde jinde.
Cesta pokory s intuicí v čele
Každý z nás dokáže poznat, co je pro něj a co ne.
Když se dostaneme k vyššímu vědomí – do klidu mysli, k intuici, k duši – poznáme, jestli je to naše cesta, nebo ne.
Já osobně mám dar velmi hlasité intuice, ale ne vždy ji poslouchám. A pokaždé, když to neudělám, si říkám: Příště už ti budu naslouchat.
K intuici se dá dojít praxí. Například meditací.
Meditace je velmi účinný nástroj, ale často mylně chápaný. Jejím cílem je zklidnit mysl a rozšiřovat mezeru mezi myšlenkami.
V tomto tichu spočívám v přítomném okamžiku – a právě tehdy slyším svou intuici nejjasněji.
Dalším skvělým nástrojem je vědomá koncentrace – dělat vše, co právě dělám, s plnou pozorností. Pracuji, vařím, jdu na lekci jógy, procházím se, povídám si s přáteli – a jsem přitom skutečně tady a teď.
Přirozenost mysli
Když jsem plně v přítomnosti, jsem propojená se svým vyšším já – je to přirozené.
Když jsem v minulosti nebo v budoucnosti, bývám v touze či obavách, v radosti nebo smutku. Tyto emoce vytvářejí myšlenky, které zase posilují pocity.
Nezáleží na tom, co je dobře nebo špatně – záleží jen na tom, co je.
Jsem-li v přítomnosti, spočívám v čistém vědomí.
Jsem-li v minulosti či budoucnosti, jsem pod vládou programové mysli.
Co mi přináší přítomný okamžik?
Když spočívám v přirozeném stavu mysli, jsem napojená na intuici.
Přesně vím, co dělám a proč.
Vnímám jemné nuance, které mě vedou. Cítím, kterou nabídku odmítnout a kterou přijmout.
Netvořím z podstaty chtění, ale z podstaty přirozenosti.
To, co je tu pro mě připravené, prostě přijímám.
Můj život je jiný. Neprožívám utrpení.
Jsem součástí života a vnímám vše, co se děje kolem.
Život je barevný – není to o tom být stále šťastná, ale o pocitu klidu a blaženosti.
A to je to nejkrásnější, co mohu prožívat. Přeji to vám všem.
Je takový život udržitelný?
Ano, je – ale vyžaduje disciplínu.
Stále jde o kontrolu mysli a udržení se v přítomném okamžiku. Programové myšlenky bývají silné, protože zvyk je železná košile.
Mozek je na ně doslova vytrénovaný. Je to někdy tvrdá práce a může to člověka odradit – ale i to je jen iluze mysli.
Proč bychom si chtěli brát klid a blaženost?
Pravda je subjektivní nastavení
Náš život se často odvíjí od toho, čemu věříme – od naší pravdy.
Uvěřili jsme, že svět je nebezpečné místo: „Dávej si pozor, opatruj si věci.“
Nebo naopak, že svět je bezpečné místo, plné laskavých lidí.
Na základě čeho tomu věříme? Řekli nám to rodiče, učitelé, nebo lidé, kteří působí důvěryhodně?
Doslova jsme tím, čemu jsme uvěřili – a často tak žijeme celý život.
Nejde o to, nikomu nevěřit. Jde o to uvědomit si, čemu věřím, zda mi to prospívá a jestli jsem s tímto přesvědčením v souladu.
Čemu jsem uvěřila?
Často věříme věcem, které nám v životě neslouží – že na něco nemáme talent, že to nemůžeme dělat, že nejsme dost dobří.
Je dobré občas se zastavit a podívat, odkud tato přesvědčení pocházejí.
Z negativní do pozitivní reality
Své programy můžeme přenastavit pomocí afirmací či sugescí, nebo postupným uvědomováním si, odkud tento program přichází. Ale je to práce – trpělivá, opakovaná, hluboká.
Já sama jsem to dělala dlouho. Naučila jsem se přeprogramovat mysl na pozitivnější, ale přesto jsem stále byla poháněná chtěním a touhou – a zklamání přicházela znovu.
Závěrem s úctou k individualitám
A tak, když nad tím vším přemýšlím, ta nejlepší varianta pro mě je právě teď –
spočívání v přítomném okamžiku.
Pro někoho jiného to může být jinak – a to je v pořádku.
Všichni jsme přesně tam, kde máme být. Každý máme jinou cestu i načasování.
Děkuji, pokud jste dočetli až do konce.
Věřím, že vám tato úvaha o vědomém životě a tvůrcích přinesla zamyšlení, která vám prospívají – právě s tímto záměrem byla sepsána.
Ať se vám daří v této hře s vaší myslí a těší vás to.
