Úvahy o lásce i nelásce

Z pozice té největší romantičky, milovnice filmu Láska nebeská – kterou musím vidět každé Vánoce, a taky milovnice všech možných pohádek jsem se dnes rozhodla s Vámi sdílet úvahu nad láskou. Přemýšlím nad tím, co vlastně láska je, jaká je a jak se projevuje. Přeji Vám pěkné čtení i přemýšlení.

Co je to láska

Láska je nejvyšší vibrací, kterou mohu cítit, vysílat a žít.

Je proto boj o lásku tak krutý?

Proto matka své dítě vězní v náruči bezpečí a kdykoliv dítě žádá o propustku do své svobody je mu opláceno nepochopením a výčitkami, že není dost – poslušné, anebo je naopak moc hlučné, protivné a nevychované.

Je láska vlastnit dům, člověka, zvíře nebo kus Země?

Může lidská bytost dostatečně pochopit co je láska?

Podle mě je láska všechno. Láska je Slunce, do kterého se nemohu podívat, ale bez kterého by nebyl život. Láska je širé moře, které posílá jednu vlnu za druhou podle toho, jak s ním vítr tančí. Láska je vyprahlá včela, která se snese na list leknínu, aby se napila kapiček vody z jezírka u sousedky.

Láska je sedět vedle muže, který se dívá na televizi a vy spočinete pohledem na něj a vidíte celý svět. Láska je podívat se na svůj odraz v zrcadle a ve vrásčité tváři spatřit jiskru v oku a jemný úsměv. Láska je, když tě pes vítá pořád stejně, i když přicházíš a odcházíš už po třetí během dne. Láska je čas s rodinou, když si při večeři vyměníme spoustu názorů.

Láska je všude tam, kde je nenávist.

Nenávist by bez lásky nebyla a naopak. Nemůžeš vědět co je láska, když nevíš, co je nenávist. Je jen velmi tenká hranice mezi láskou a nenávistí, jsou to strany jedné a té samé mince. Alespoň se to tak říká. Ale je to opravdu tak? Není láska vším a nenávist je jen dualita, kterou potřebujeme my lidi, abychom si opodstatnili své rozumové pochody v mysli, a abychom dokázali správně určit synonyma a antonyma? Nenávist k lásce nepatří. Nenávist je nízká vibrace, a láska je ta nejvyšší, jak by se mohli setkat, když jsou od sebe tak vzdálené? Je to jako by buňka z ucha chtěla být buňkou v noze. To přeci není možné. Obě jsou tím, čím jsou, ale nemohou se porovnávat ani být kousek od sebe.

Je to láska nebo vlastnictví?

Každá lidská bytost projevuje lásku jiným způsobem. Ale vždy se myslí to samé. Otázka je, zda opravdu myslíme na lásku, nebo jde o to spíš někoho vlastnit, či manipulovat nebo mít nad ním moc? Všechno to je totiž hodně rozdílné. Když chci někoho vlastnit, tak ho nemohu milovat. Kdybych ho milovala, chtěla bych pro něj to nejlepší, ať už je to být se mnou nebo s někým jiným, ve skutečnosti láska dává svobodu. To přeci věděl na konci knihy i Malý Princ.

Je touha láska?

A jak je to s touhou? Je touha láska? Touha je chemie. Jde o přitažlivost, něco upřednostňujeme, a to potom určuje náš výběr. Vůně je jedním z rozhodujících faktorů, stejně jako fyzická přitažlivost.

Dvoj plamen, spřízněné duše ani životní láska neexistují.

Jde jen o projekci našeho života. Můžeme mít pocit, že existují páry, kde si žijí pohádku – a žili šťastně až do smrti, skvěle si rozumí a jsou na stejné vlně, jenomže pravdou je, že partnera si přitahujeme na základě naší vlastní vibrace. Pokud žijeme ve vibraci a vztahu sama se sebou v méně cennosti, a nevím o tom, přitahuji si partnera, který mi to ukazuje, tzv. zrcadlí mě. A když na sobě pracuji a jsem ochotná se změnit, přitahuji partnera jiného. Někdy partner přichází jako dohodnutá pomoc, který mě vede na cestě k lásce a vyššímu vědomí – každý to má ale jinak, každý přišel hrát svou hru a je jen na nás samotných, abychom svá pravidla hry pochopili.

A žili šťastně až do smrti – a jak to vlastně vypadá?

Pohádky takhle končí, ale nikde neukazují, jak to pokračuje. Znamená to, že když se vdám, už je všechno vyřešené? A teď budu konečně šťastná? Řekla bych, že je to druhý začátek. Začátek opravdového poznávání, naslouchání si, spousta komunikace, která ukazuje ty nejskrytější pravdy. A ne nemusíme se vždy shodnout, stačí když to dokážeme přijmout a jít dál.

Kompromis jako cesta dlážděná do pekel.

Kolik ústupků jsme schopni unést? Kolik pravidel jsme schopni si nastavit a dodržovat je? Ano, neexistuje dokonalost ve smyslu sta procent. Většinou vedle sebe máme někoho, koho sneseme z 80-90 %, ale těch zbylých 10-20 % se najde něco, co nás na tom druhým štve. Vím prostě, že když dnes uvaří večeři, zaprasí mi celou kuchyň, a už jí po sobě neumyje. Můžu buď uvařit sama a zachovat si pořádek, nebo ho nechat vařit, a přijmout následný nepořádek. Nenazývám to kompromis, ale přijetí kompletního balíčku jeho osobnosti. Nesnažím se ho předělávat, ani poučovat, on respektuje také moje nedostatky. Jenomže co když se změním? Co když jsme se poznali jako úplně jiní lidé? A kde jsme teď? Jaké názory máme teď? Chceme spolu dál být? Co nás spojuje?

Kde začíná zvyk a kde končí láska?

Nejsme spolu už jen ze zvyku? Nebo dokonce ze strachu? Láska není vášeň, není pobláznění, není chemie a přeci je to všechno. Láska je další stádium zamilovanosti, do které spadá to vše předtím. Když se tohle období překlene, a stále zůstáváte po boku toho druhého a je vám vedle něj prostě dobře, můžete být sami sebou, když vám zavolá, tak jeho hlas vám rozsvítí den, to je láska. Stále je tam něco, co vás na tom druhým těší – jeho přítomnost, jeho pohled, starostlivost, a ve svém období největší přitažlivosti a koketnice, se zvládnete i po těch letech smát nad jeho blbými vtípky.

Láska, jako projev odvahy

Láska je, je všude okolo nás, a je jenom na nás samotných, jestli jí do svého života přijmeme. Jestli budeme odvážní a otevřeme své srdce zranitelnosti. Láska je risk. Když si volíš lásku, volíš si sebe v křehkosti, ukazuješ svou lidskost, ukazuješ sebe a svoje chyby i ta tajná místa, která o tobě prozrazují mnohem víc, než je vidět na povrchu tvého letmého pohledu nebo naučeného úsměvu. Láska je otevřené srdce, srdce, které dáváš ven, i když víš, že se může zranit. I přesto to uděláš, protože tě to volá. Protože to takhle chceš a je to tak teď správné.

Miluj jako by to bylo poprvé a naposledy. Miluj sebe, svůj protějšek, rodinu, přátelé, matičku Zemi i všechny bytosti a místa na ní.

Narodila jsem se v srdci Evropy, abych žila lásku v její nejvyšší vibraci ve svém fyzickém těle. Je to ten nejkrásnější dar, který mi mohl být dán.